Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska. Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilerka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum. Muzeum provozují dobrovolníci starší generace a každý obyvatel města ho zná a alespoň jednou ročně navštíví. Paměť místa je zde pečlivě uchovávaná v souborech užitých předmětů, fotografií a drobností ve vitrínách nebo v celých místnostech, které doplňují mnohdy nefungující videa a všudypřítomné osvěžovače vzduchu.
Nasazení, se kterým dobrovolníci uchovávají svou vlastní historii, je dojemné a odzbrojující. Anna Tesařová prostřednictvím své lyrické dokumentace muzea mluví o síle obrazů a touze nebýt zapomenut.
Instalace v Galerii mladých propojuje téma konzervování historie v obrazech a předmětech s Anniným zájmem o vyprávění a mytologii nebo magii. Vedle propagačních materiálů Wick Heritage Muzea ve vitrínách nacházíme sbírky místních pohádek a mýtů, také vystavené přírodniny nebo předměty mající svůj rituální charakter. Lastura Groatie Buckie přináší štěstí jenom pokud je nalezena, nevyplácí se jí darovat nebo prodat, tehdy ztrácí svou magickou moc. Tři uzly na provázku zase skrývají sílu přírodního živlu, který dle skotské legendy ovládá větrná čarodějnice. S ní se Anna ztotožňuje v několika performancích, její kostým se rovněž stává muzeálním artefaktem. I když by se témata výstavy mohly rozběhnout vícero směry a konceptualizovat například problematiku muzejnictví, dopad klimatických změn nebo udržitelné využití přírodních zdrojů, vnímáme je jenom okrajově
Anna Tesařová se nestaví do pozice kritičky a ekoaktivistky, je spíš archeoložkou a kronikářkou, pro kterou je ale udržitelnost a respekt k lidem i okolní krajině, ať se nachází kdekoliv, samozřejmostí. Jako archeoložka se noří hlouběji, pozoruje vrstvu po vrstvě a Wick Museum v celém svém kontextu je skvělým předmětem zkoumání. Jeho obchodní historie je totiž úzce spjata s mořem a větrem a kulturní paměť sahá k magii, Vikingům, Keltům nebo honům na čarodějky. Ve videu A wee bit of Heritage sledujeme dvojité uchovávání paměti, skrze perspektivu obrazů a zvuků zaznamenaných Annou vnímáme historii místa, kterou artikulují lidé, kteří ji také nikdy nezažili.
