Prostějovský rodák David Bartoš (* 1993) a frontman kapely Chilly Weather na výtvarnou scénu vstoupil před několika lety coby student výtvarné tvorby na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se výrazně zformoval jeho výtvarný projev směřující k intermedialitě a konceptuálním přístupům. Olomouckou zkušenost a vliv pedagoga a umělce Vladimíra Havlíka později obohatil o souběžnou perspektivu ateliéru environmentu Barbory Klímové a Matěje Smetany na brněnské FaVU. Jeho kladný vztah k přírodě, spojený mj. s aktivním horolezectvím, se promítl v řadě environmentálních akcí a happeningů (například štemberovské nošení kamenů na vrch Kosíř) či landartových intervencí v krajině.
Jeho tvorba se projevuje skalně konceptuálními východisky (mnohé jeho práce svou náladou navazují na zlatou éru českého akčního umění 70. let), neoddiskutovatelnými stopami hravosti a smyslu pro humor a k tomu citem s lehkostí se vyjadřovat k palčivým politickým a společenským otázkám. Dalšími konstantními jmenovateli jsou práce s textem (ať již v psané, či čtené formě) a suverénní přístup k videu. U Bartoše je od počátku typický jeho zcela přirozená energie a zájem stát se aktivním hybatelem kulturní scény, ať již jako iniciátor happeningů, kurátor a galerista nezávislé prostějovské Galerie Cyril ve věži tamějšího kostela, či jako iniciátor diskuzí kolem pro něj podstatných společenských otázek, jež ústí ve svébytné umělecké projevy.
Podobně pojal i svou absolventskou práci Integrální humanismus (2017) na Katedře výtvarné výchovy UP, pro niž vytvořil společenskou doktrínu integrálního humanismu, propagujícího současné humanistické otázky a světový mír profesionální rétorikou politických kampaní.
Podobně uvažuje i v konceptu pro výstavu Enviromem, v níž postupně vyplňuje niky KonTextu simulovanou alternativní realitou podléhající autorským manipulacím. Praktiky sociologického průzkumu zde konfrontuje s aktuálními mechanismy šíření memů, hoaxů a konspiračních teorií, čímž ilustruje nejen cirkulaci informací v masmédiích a sociálních sítích, ale především přeměnu člověka neposkvrněného ničím, a tak plně svobodného, v objekt, který jedná, myslí, poznává, vzdělává se, žije v rámci ideologií, ať už společenských, kulturních, politických nebo náboženských.
