Jednou z funkcí architektury gotických katedrál bylo poskytnout návštěvníku ohromující zážitek a přivést jej ke kontemplaci nad tématy vznosnějšími, než je jeho „každodenní bytí“. V dnešní – vizuálními vjemy přehlcené – době jsou podobné účinky mnohem složitěji navoditelné. Výstavní projekt Filipa Dvořáka tuto situaci reflektuje z několika rovin: jedna z nich se odkazuje ke známému obrazu Snílek od Caspara Davida Friedricha, na němž je zachycen mladý muž sedící při západu slunce v ruinách oken gotického kláštera; další k filmovým nebo divadelním kulisám navozující dojem monumentální architektury byť jsou jen viditelnou kašírkou a torzem či náznakem celé stavby. Nejen ona kašírka, ale i současné mediální a technologické postupy podporují romantický dojem ztracené minulosti a pomíjivosti. Kromě výroby reálných filmových kulis se autor inspiruje také estetikou nerdovských komiksových obchodů a sběratelských memorabilií. Nová série Dvořákových obrazů s motivy gotických rozvalin otevírá témata jako jsou autorství, remediace a opakované obrazové přesuny a kopie.
