Témata fragmentárnosti, znakovosti a paměti jsou základní prvky tvorby a uvažování Adély Sobotkové (1987). V její instalaci vytvořené z navezené hlíny a předmětů udusaných společně se zeminou lze chodit, dotýkat se, číst, zasahovat. Vzniká zde magický kryptografický prostor plný tajemných předmětů, které ve videu zastupují osobní hieroglyfické shluky a struktury znaků bez možnosti jejich přesného dešifrování.
Tyto enigmatické znaky jsou jakoby ze skla nebo vody, proměňují se, plovou krajinami a odkazují na pocity neurčitosti, zapomenutí a minulosti, která není zcela jasná – zjevují se jako fatamorgány. Hologram je reprezentací skutečnosti nebo reálie, která ovšem již neexistuje v čase, nebo ani nikdy neexistovala, vysněná hi-technologie, současný symbol nesmrtelnosti, nekonečnosti a zachování v čase.
„Holografický hieroglyf“ je tekutým jevem s proměnlivým významem v závislosti na jeho čtení, je přepisem či metaforou neustálého zpřítomňování vzpomínek a s tím ruku v ruce zpřítomňování a oživování zapomnění. Nejasný znak, který se již nedá zcela jistě rozluštit, a přeci jej máme celý před sebou, vidíme ho ze všech stran, ale i skrze něj, je přítomný a přitom nereálný. Dokonalý záznam neurčitosti.
