Výstavu, první po smrti Imricha Vanka, lze považovat za další iniciační krok v rozsáhlejším „konvolutu“ aktivit, které Svätopluk Mikyta a Zuzana Bodnárová z kulturní platformy Banská Stanica podnikají. Vycházejí z přátelského vztahu s autorem v poslední dekádě jeho života, ze vzájemného respektu, ze seznamování se s rozsáhlým uměleckým potenciálem, jenž bohužel nebyl naplněný s ohledem na proměny sociálního a politického pozadí.
