Umělec a grafický designér Jakub Kovařík v prostoru Bookshopu zpracovává prostřednictvím osobních vzpomínek na svého dědečka, známého olomouckého malíře Slavoje Kovaříka obecnější téma uchovávání člověka ve vzpomínkách. Postava dědečka se tak stává prostředkem, jak mluvit o člověku v prostoru mezi obecným a osobním, o člověku jako sérii okamžiků, vrstevnaté kompozici vjemů a reakcí, které skládáme dohromady, když říkáme on. Jak mluvit o člověku, kterého jsme kdysi potkali a mluvili s ním. Co se stane se světem zmizením osoby? Kde je hranice mezi osobou a věcí? Mezi smyslovými vjemy a představami? Je smrt zvěcněním osoby? A proč udržujeme věci v paměti? Výstava vedle sebe položí několik předmětů: autorské práce Slavoje Kovaříka a jejich kontext (materiální, osobní, dobový), jeho portrétní fotografii a jeho osobní předměty. Tyto objekty jsou věcmi, konkrétními předměty a zároveň kompozicemi událostí extrapolující Slavoje Kovaříka mezi osobní a veřejné, mezi viděné, neviděné, mezi zjevení a zastření.
