Pohled do pokoje se objevuje na sérii černobílých tisků. Ty v nepatrných proměnách ilustrují dění v japonském interiéru s vnitřní symbolikou prostorových zákonitostí a rozmístěných předmětů. Vnímaní pokoje jako „pohyblivého” zátiší dotváří samotná instalace, v níž jsou ilustrace východiskem k sekvenci vytrácejícího se tvarosloví vystavených objektů, instalačních pomůcek a rozmístěných pohyblivých obrazů. V rámci výstavy Ztrácení se objevuje asi nejčitelněji tendence autorů pracovat s odkazem na společně vznikající ilustrace, která je formou volně rozšířenou do galerijního prostředí. Tematický celek výstavy je definován naznačenými teritoriem, odezíranou symbolikou, ale i tendencí abstrahovat „proces” tvorby do fragmentů vzniklých obrazů, které nemají narativní charakter, ale spíše definují mihotavý moment vzpomínky či představy.