Matouš Lipus se ve formě i námětu svých soch často vydává do minulých epoch, aby zde hledal ustálené motivy i tvarové excesy, které aktualizuje do současné ikonografie. Jeho sochy jsou vytrženými atributy z „dějin umění“, které se buď zcela osamostatňují, nebo propůjčují původní formy pro vyjádření aktuálních kulturních a sociálních témat. V konTextu Galerie TIC vytváří Matouš Lipus vlastní ikonografii moravsko-českého mysteria. Ironie, eklektika, hybridnost, pověrčivost, která propojuje dva kulturní světy, vychází z místního duchovního klima moravského katolicismu a pozdně gotický středověkých forem.
