Co zbude ze sochy na papíře? Zbavíme-li jí hmoty, zůstane jenom silueta, figura rýsující se na pozadí. Z tohoto základního binárního vztahu (figura│pozadí) vyrůstá význam, nebo spíše základní jednotky významu, často tak strohé, že samy o sobě smysl nedávají. Čtverec uprostřed prázdného pole bude stále jen čtvercem; čtyři čtverce různé velikosti nalepené na papír ve správném prostorovém vztahu už většina z nás uvidí jako schody. V převážně komorně laděných malbách-kolážích se Mikołaj Moskal (1985) důsledně pohybuje právě v tomto prostoru zárodečného významu. Ve vztahu k předlohám si přitom uchovává pozoruhodnou cudnost – jen vzácně si můžeme říct „vidím to a to“, a přesto zjevně něco vidíme. Spíše než obrazy konkrétní reality (jakkoli se jí inspiruje ve velmi tradičním slova smyslu například při výletech do plenéru) nám Mikołaj Moskal předkládá obrazy žánrů a žánrových schémat. Každá jeho koláž vstupuje do dialogu nejen s předmětnou realitou, ale zároveň i s dlouhou tradicí evropského modernismu v pestré škále jeho geografických i kulturních variet.
