Je důležité umět věřit slovu JE, BÝT. Přitom prostá skutečnost, že „pouze“ existujeme, je často ta nejzáludnější informace, která každý náš den formuje. Jak nic nepožadovat, neočekávat a zároveň si prostého být užívat, se jeví jako nelehký úkol. Vždyť myšlenky neustále chtějí docestovat k závěru, lační po definici. Spleť mozkové kabeláže, kterou autorka nazývá obrazem vesmíru v hlavě, je nestálou hmotou a v určitých fázích života i bitevním polem.
Pomyslným ochranným štítem, který odráží nepřetržité výboje „hvězd“ proudící do tkání a švů, je pravděpodobně prázdno, klid a soulad těla s myslí. Toto směřování k prázdnu a tichu však provází hluk potemnělých strachů a strášků, které je třeba pojmenovat, aby dál nezavazely. Mnoho hlav a mnoho dialogů proběhlo mnoha světelnými lety.
Je dobré rozlišit spojení slov muset věřit a chtít věřit.
