Objekty Ondřeje Kotrče vycházejí z jeho dlouhodobé orientace na procesuální rovinu malířské činnosti. Autor se zabývá technologickými experimenty s materiálovým charakterem, jeho vrstvením a prolínám i neřízenou, náhodnou proměnou v čase. Vhodným příkladem je jeho ročníková práce na FaVU VUT z roku 2011, v níž mísil led s malířskými pigmenty a barvivy.
Podstatnou zde byla časovost: pozvolné proměny a mizení tvarů a barev způsobené táním. V případě aktuální prezentace přistupuje Ondřej Kotrč k dalšímu experimentu, kterým je použití směsi k domácí výrobě mýdel. Mýdlové objekty nenesou bezprostřední, samočinnou proměnlivost, ale dráždí související představou, jak jejich tvar snadno změnit, jak v nich zanechat stopu.
Stačí jen trocha vody… Jsou zde zastoupeny pro Kotrče příznačné geometrické objekty i soška Madony, vztahující se k předpokladu původního účelu barokních nik, v nichž jsou umístěny.
