Ondřej Klavík
Tvorba Ondřeje Klavíka je zajímavá svou až malířskou prací s uhlem. Témata svých velkoformátových prací samotný autor rámuje existenciálními a esenciálními motivy jakými jsou přítomnost nebo její kontrapunkt v absenci. Absence se v jeho práci zpřítomňuje především skrze náměty, které jsou na chybění založené – tedy jsou formovány skrze své okolí nebo jiným způsobem implikují absenční vlastnosti. Zobrazuje odhmotnění a přesuny hmot. Těžbu, kopání, odebírání, přemisťování, nebo různá odkrytá niterná místa Země, která jsou tvořena postrádanou hmotou. Ta je v nich přítomna právě skrze své chybění. Souběžně inspiraci čerpá ze zaniklých kultur, míst, či mytologií, kterých se absence dotýká. Protíná se tak přítomné se zaniklým, reálné s fiktivním, obecné s konkrétním, popisné s abstraktním.
