Výpad předloktím protrhl mlhu. Z dlaně je mistička. Kapka. teď. teď. . zase ne. Rychlá improvizace s větví malé borovice. Odhrnout teniskou cestičku, vymést prach, překročit kus pískovce a s rozvahou seříznout. Nahodit. Umýt. Cestou do kopce pár rozježděných čar. Dvě rudky a šedavá bílá.
V průvanu se mísí korek, sůl i vzdálené byliny. Ta samá vůně dnes doprovodila nevidomou a jejího muže do oblíbeného baru. Nezdržují se zde déle než jindy, jen kafe a malý chleba s sebou. Když je interiér přeplněn, použijí boční vchod. Kývnou na svou servírku a příště zas.
Otevřený vějíř je ve skutečnosti jeden dům schovaný v kopci. Siamská trojčata se ale liší v jemných detailech a úkosech. V trojce je vana, ve dvojce chybí soukromí a jednička je provizorní. Nespočet zrcadlení v půdorysu se podivně přenáší do nálady hostů. Stávají se z nich pistolníci, kteří jsou jako na trní a obávají se útoku z horizontu.
