Médium výstavy je ze své podstaty uzavřeným prostorem, prostorem, jehož krajnice vymezují formální, ideová či historická východiska, nebo prostorové možnosti dané výstavy. Umělecké vyjádření tkví ve snaze tyto bariéry překonávat, v potřebě překračovat hranici výstavního sálu nebo jiného místa, hranici časového úseku, která je projektu věnována. Počátek lze tedy zpětně determinovat galerijní pokladnou či jiným vstupem do výstavního sálu. Hranice konce jsou často, či alespoň by měly být, nejasné a tedy nekončíc pokývnutím hlavou poslednímu z galerijních kustodů. Jak rozpoznat konec a počátek nového, tedy toho co následuje? A lze tak vůbec činit v daný moment a nikoliv jen zpětně?
