Martin Fišr. Insitní umělec a umělec hobbista. Kurátor, který byl kurátorem v době, kdy se ještě lidem, co připravují výstavy, neříkalo kurátor. Znalec moderního a současného umění. Nenápadný dělník a spolutvůrce uměleckého provozu. Zdrcující kritik. Správce depozitáře, který by nejradši přemaloval Rembrandta černým čtvercem. Vysokoškolský pedagog a věčný student. Fatální váhavec, pro kterého se (ne)možnost rozhodnutí stala nosným tématem. Vizuální nenasyta a znalec bizarní estetiky. Ve své výtvarné tvorbě často využívá obrazový materiál, který považujeme za nepotřebný brak.
Pracuje s jeho nezaměnitelnou vizualitou, kterou chápe jako specifický odraz doby. Zajímá ho, jak koresponduje s obrazem, který si o určité době utváříme. Ať již jsme ji prožili na vlastní kůži nebo jen zprostředkovaně. Zažívá zvláštní druh souznění se starými reprodukcemi na schodištích bytovek, ať už jde o pohled na alpy v ranním sluníčku nebo Špálu v nejskvělejších barvách. Sběratel pohlednic z doby předcházející jeho dětství. Rád se jimi obklopuje. Doslova. Dlouho vybírá. Třídí.
Pro své koláže citlivě volí dvojice pohlednic, z nichž jen ta jedna dokáže dopovědět příběh té druhé. S ironií sobě vlastní vypráví mikropříběhy na pomezí klukovského snu, zprostředkovaného zážitku a noční můry ze školy v přírodě. Vytváří radostné domácí instalace. Obdivovatel německých reklamních kalendářů a magazínů z časů, kdy devadesátá léta byla na vrcholu. Vymaskované reprodukce překrývá barvou. V maximální možné míře. Pak vede chirurgicky přesný řez, který odhaluje jen pramálo, protože jen pramálo za to stojí.
