Nemožnost dosažení cíle ne kvůli vlastní neschopnosti, ale pro neurčitost touženého. Přejeme si vidět dříve, než se díváme. Přítomnost je tak stále odkládána do budoucnosti, která tím přestává existovat. Neboť, jak již někdo řekl či napsal, skutečná budoucnost je pouze ta, kterou neočekáváme, ta která nás překvapí. Současné projekty Vojtěcha Rady ústící v aktuálním případě ve video-instalaci reflektují skrze zcela odlišné příběhy a vizuální motivy právě tento paradox – touhu dosáhnout nedosažitelného. Toto napětí mezi teď a vzdáleným je polem představivosti.
Tvorba vystavujících autorů Aleksandriny Yordanové a Martina Kolarova je do velké míry odlišná a na velmi zjednodušené rovině užívaných médií lze pouze říci, že Alex Yordanová je kreslířkou a Martin Kolarov tvůrce objektů. To však v žádném případě nevystihuje důležitý moment, v němž se jejich tvorba potkává, kterým je viditelnost – možnost vidět jinak, než jak jsme jako lidé zvyklí. Potřeba nahlížet okolní svět jako pouze jednu z mnoha možností, je i jedním z motivů jejich společné výstavy v konTextu gelerie TIC.
