č: člověk nikdy nevytvořil nic absolutního…
s: všechny horizonty historických epoch měly jednu věc společnou, byly tu, aby zakryly nevědomost a strach z prázdnoty
Dvoukanálová videoinstalace Jakuba Ročka prorokuje budoucnost, v níž stroj už není v roli otroka, člověk už nežije na Zemi a kámen už není objektem. V novém prostředí je i nové světlo, ve kterém oko nespatřuje doposud známou realitu, ale ukazuje se mu realita nová, zatím neznámá. Není zdeformovaná nebo překroucená, je tu, aby ve své totalitě nahradila realitu starou. Ustálené kategorie, ve kterých jsme zvyklí si vykládat svět, visí na tenkém vlásku.
Jakub Roček (1989, Brno) absolvoval magisterské studium na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru Kresba a grafika pod vedením Svätopluka Mikyty (2015). Linie jeho tvorby prošla od grafiky a kresby přes instalaci až k videu a filmu. Klíčovým motivem jeho prací je uvažování o hranicích života ve virtuální animaci. Žije a pracuje v Praze.
