Korejská umělkyně Yeonwoo Chang, střídavě působící mezi Soulem, Vídní a Drážďany, se soustředí na kulturně-historická a politická témata daleko přesahující prostor východoasijské identity. Do své tvůrčí činnosti integruje fyzická i nefyzická média zahrnující převážně keramiku, instalace, zvuk, video a performativní akce. Skrze tyto umělecké postupy zkoumá (přírodní) suroviny a možnosti jejich infrastruktury, lidskou práci, řemeslo, kulturní dědictví a symboly v kontextu mezinárodní politiky. Její díla jsou specifickou formou interdisciplinárních projektů a výzkumů propojujících vědu a kulturní estetiku.
Instalace Moon Jar Project rozvíjí mnohovrstevnatý diskurz (post)kolonialismu, akvizice území a kulturních symbolů. Ideově krouží kolem Měsíce, hmatatelné entity, jediné přirozené družice Země, vzácného zdroje surovin, územního aktiva, prostoru pro viditelnou demonstraci geopolitické a kulturní síly. Pro obyvatele Země je volným okem rozpoznatelným vesmírným objektem, který svojí silou ovlivňuje běh života na jejím povrchu. Jako nejbližší těleso je Měsíc také řadu let předmětem výzkumu astronautiky a zároveň doposud jediným místem, na které kdy vstoupila lidská kosmická posádka.
Moon Jar pojmenovává dvě autorčiny keramické nádoby kulovitého tvaru, kterými se odvolává na specifický druh porcelánové keramiky vyráběné výhradně v Koreji v průběhu dynastie Joseon (1392–1910) koncem 17. století. Přezdívka zaužívaná od druhé poloviny 20. století odkazuje na kulovitý tvar nádoby složené dohromady ze dvou polokulovitých mís, jenž původně s mléčně bílou barvou glazury evokoval podobu Měsíce. Pro nádoby tohoto typu je charakteristický přirozeně nerovný tvar způsobený právě spojováním dvou polokoulí po jejich obvodě. Navíc, obvykle se pro dosažení stabilního tvaru keramických váz a džbánů volí širší dno a užší hrdlo, ale u měsíčních nádob je to obráceně.
Hrdlo mají širší, než je průměr dna, což se podepisuje na optickém zdání, že se nádoba viklá nebo vznáší ve vzduchu. Během éry japonského kolonialismu, počínající přelomem 19. a 20. století, se tyto nádoby dostaly do zahraničí a ovlivnily podobu a směrování moderní hrnčířské kultury. Nádoby byly atraktivní nejen poměrně robustní formou, technikou výroby, ale i svojí nepatrnou nepravidelností, připomínající spíše tvar ubývajícího Měsíce než úplňku.
Obdobně je tomu i u dvou keramických nádob Yeonwoon Chang, které při pohledu z různých stran vypadají odlišně a nutí k hledání harmonie v asymetrii. Obě nádoby jsou glazované materiálem vyrobeným z tzv. Highland Lunar Simulant (objekt v levé části instalace) a Land Lunar Simulant (objekt v pravé části instalace). Jde o glazuru extrahovanou z umělého regolitového prachu složeného ze syntetických minerálů, kopírujících hmotu měsíčního regolitu přivezeného NASA na Zemi v roce 1969. Tento umělý měsíční prach je od 70. let 20. století předmětem výzkumných ústavů a je v mezinárodním měřítku vyráběn ke zkoumání různých fyzikálních vlastností měsíčního povrchu. Spojením Měsíce jako geopolitického území a keramiky jako kulturní hodnoty, autorka otevírá debatu o (post)kolonialismu a hodnotě lidského řemesla. Moon Jar Project je tak průzorem, skrze který můžeme nahlédnout symbolické a ekonomické hodnoty kulturních artefaktů umísťovaných v mezinárodních muzeích.
Muzeálně výzkumný charakter výstavy, jako i její propojení s lokalitou Brna, podporuje futuristicky vyhlížející sbírka minerálů (čedič, olivín, pyroxenit, živec, anortit) nalezených v České republice. Výběr částečně kopíruje složení použité glazury a do výstavy tento soubor zapůjčilo Moravské zemské muzeum. Obě keramické nádoby – pozemské Měsíce – nacházíme ve vzájemné symbolické planetární kompozici.
Minimalistický a meditativní rozměr instalace umocňuje postprodukovaná nahrávka zvuků výrobního procesu vystavených nádob. Hlínu, pracovní materiál autorky a základní substanci Země, tak vnímáme všemi smysly a cítíme důraz na téma vytíženosti přírodních zdrojů, ceny surovin, ale i hodnoty řemesla a jeho hranic v současném umění, historii a přírodě.
Obecně je nádoba odpradávna předmětem, který chrání a uchovává – jídlo, vodu, léky, bohatství. V čase potřeby pak svůj obsah předává dál, aby bylo možné z uložených zdrojů znovu čerpat. V sémiotice různých kultur a hlubinné psychologii se ale střetáváme i se zpodobněním lidského nitra a ženy jako nádoby – symbolu zdroje života a duchovního bohatství. Yeonwoo Chang, vizuální umělkyně, restaurátorka keramiky technikou Kintsugi, nadšená kuchařka a lektorka přípravy kimchi, nám prostřednictvím minimalistické formy jednoho z nejstarších řemesel připomíná důležité globální i intimní otázky. Jejich naléhavost přirozeně zesilují i politické a mezilidské konflikty, které se v současné době dějí s nebývalou intenzitou. Audiovizuální instalací nás vnořuje do role pozorovatele (ne tak vzdálené) utopické kolonizace (zatím) autonomního vesmírného prostoru a čerpaní pozemských i nadpozemských zdrojů vlastního bytí.
V úterý 25. 6. 2024 v 8:07 SELČ, v čase dopisování tohoto textu, pár hodin před otevřením výstavy, přistála na Zem čínská lunární sonda Chang-e 6, která jako první v historii přinesla vzorky hornin z odvrácené strany Měsíce.
Júlia Bútorová