Představuji si, že když Erika Miklóšová vyrazí na plenér, vyrazí také na výlet, s celým zázemím nejen malířských potřeb, ale i jídla a pití v krosně, najde vhodné místo, udělá si svůj dočasný ateliér a je připravena na různá překvapení. Pro malbu v terénu je důležitý čas a světlo. Rychlost malby v plenéru podléhá zcela jiným vlivům než v ateliéru. Pohodlí a bezpečí ateliéru střídá prostředí, které je ve stylu teď a tady nevyzpytatelné a vzrušující. Časové omezení je přirozeně propojené s aktuálními přírodními podmínkami. Pomalost a rychlost se objevuje v jiných měřítkách. Teď je konec července, na polích probíhají žně, leží tam již balíky monokulturní slámy svázané do kotoučů připomínající zmnožené sluneční soustavy, jsou pohozeny tu a tam, jejich tvar a kompozice vytvořil zemědělský stroj, který řídil člověk. Fouká vítr, dlouho nepršelo, ze suché země se vznesly oblaky prachu, víří všude kolem. Je veliké horko.
Objevila se kočka, která se vydala lovit myši, na obzoru krouží konkurence. Plenéristka je tichou pozorovatelkou lovící vhodný okamžik, míchá barvy, nesnaží se o hyperrealistické zobrazení, spíš se blíží k impresionismu a expresionismu, zobrazuje něco víc. Když se plenér objeví u současných umělců, jde spíš o zcizující tendence. U Eriky tomu tak není, jde o ryzí plenér bez jakýchkoliv vedlejších konceptuálních efektů.
Erika Miklóšová (* 1984) je absolventkou malířského ateliéru Daniela Fišera na bratislavské Vysoké škole výtvarných umení. Oblastí jejího zájmu je malba. Aktuální výstava prezentuje sérii, kterou autorka vytvořila během rezidence v Českém Krumlově teď v červenci. Malby, které na výstavě vidíme, jsou tedy záznamem krajiny a její proměny během jednoho měsíce, a od jejich vzniku nás dělí zhruba měsíc. I když jde o tak krátký čas, malby nejsou prezentovány poprvé a někteří z nás je již viděli.
Objevovaly se totiž průběžně na sociálních sítích Facebook nebo Instagram, kde je autorka, tak jak postupně vznikaly, zveřejňovala a sdílela. Fotografie krajin se na těchto platformách objevují velmi často a vedle fotografií zvířat sklízí nejvíce lajků. Název výstavy odkazuje právě k hashtagu tohoto artiklu na Instagramu a Twitteru, prezentace zde probíhají nejrychleji a také mají víc diváků než v klasické galerii. Někdy jsou i důvodem, že se pak divák z tepla svého mobilu a monitoru vydá na vzrušující a dobrodružnou výpravu do přírody nebo galerie, kde ho čekají také časová omezení a jiné světlo, ale může zažít live měřítko maleb, cítit jejich vůni, být v sociální situaci s více diváky, kde dochází ke sdílení, které překračuje hranice komfortní zóny bezpečí, a třeba může dojít i ke katarzi.
