Iniciačním i finálním motivem výstavy Michala Žilinského je moment nula. Odehrává se chvíli po apokalypse, na Zemi bez lidí, na místě, kde platí jiné fyzikální zákony. Jde o autorovu v pořadí čtvrtou CGI (computer graphic interface) animaci s tématem fiktivního virtuálního prostředí. Tzv. Zóna je inspirována zborceným a zároveň zázračným místem režiséra Andreje Tarkovského a mistrů klasického sci-fi – bratrů Strugackých. Ve Fragmentu 0 jde autor ještě dál: diváka škádlí, znejišťuje, mystifikuje. Z ambivalentní Zóny si vybírá jediný objekt a jeho identitu skrývá nejen za destrukční znaky času, ale taky za vizuální hru – za trompe l’oeil. Svému rozpoznatelnému stylu přitom zůstává věrný jako značce: s epickým hyperrealismem, s odkazy na šerosvit a s až magickou symbolikou jsme se u tohoto umělce mohli setkat ve většině jeho předcházejících děl.
Do nejnovějšího projektu však navíc, výrazněji než ve svých předchozích pracích, vetkává komerční strategie známé z popkultury, což je zřejmé zejména ze způsobu práce s kamerou, hudbou (autorem je Tomáš Moravanský, který je společně s Michalem Žilinským členem uskupení Institut Institut) nebo z formálních odkazů na žánr intra pro videohru. Z neživého objektu svého zájmu tak vytváří hrdinu-frankensteina, komodifikovaného prostřednictvím stejně lascivních vizuálních referencí, jako kdyby živý byl. Ruinu vykresluje jako rozpad mřížky – jasně daného systému – podmiňující neudržitelnost současného striktního pragmatismu.
Ona – i její fragmenty – ale vznikla vinou krize mezilidských vztahů, v důsledku katastrofy vyvolané člověkem. Instalací proto autor odkazuje nejenom k zániku světa a k původnímu smyslu jeho existence, ale v neposlední řadě také k jejímu legitimnímu zpochybnění. Jestliže použití média 3D hyperrealistického pohyblivého obrazu stírá hranice mezi realitou a fikcí, pak začlenění hyperrealistické kresby, která je paradoxně nejvíc obchodovatelným artefaktem výstavy, nás dovádí k totální relativizaci. Co když totiž – slovy nejznámějšího ufologa 90. let Ericha von Dänikena – soudný den již dávno nastal?
