Jsme nyní uvnitř nebo venku? Není to zcela jasné. V architektuře je narušení toho, co vidíme, pomocí malířské nebo světelné iluze druhem vizuálního kouzla nebo optické hry. Fasády bývají zdobeny různými optickými klamy, zobrazují 3D objekty v 2D formě a vytváří nové hybridní tvary.

Výstavní projekt Come Over When You’re Sober je druhým dílem cyklu Stávat se dívkou, který si jako téma vybral postavu (mladé) dívky, jak se s ní můžeme setkat v dílech Tiqqun (1999), Deleuze a Guattariho (1980), nebo Witolda Gombrowitze (1937). Cílem cyklu je na pozadí prací mladé generace českých umělkyň a umělců postavu mladé dívky představit jako vědomé i nezamýšlené vodítko při konfrontaci s nesnázemi dnešního světa. 

Výstavní projekt Come Over When You’re Sober je druhým dílem cyklu Stávat se dívkou, který si jako téma vybral postavu (mladé) dívky, jak se s ní můžeme setkat v dílech Tiqqun (1999), Deleuze a Guattariho (1980), nebo Witolda Gombrowitze (1937). Cílem cyklu je na pozadí prací mladé generace českých umělkyň a umělců postavu mladé dívky představit jako vědomé i nezamýšlené vodítko při konfrontaci s nesnázemi dnešního světa. 

Iniciačním i finálním motivem výstavy Michala Žilinského je moment nula. Odehrává se chvíli po apokalypse, na Zemi bez lidí, na místě, kde platí jiné fyzikální zákony. Jde o autorovu v pořadí čtvrtou CGI (computer graphic interface) animaci s tématem fiktivního virtuálního prostředí. 

Pro výstavní projekt Trs autor vytvořil početnou sadu variabilních dílů stejného tvaru, ale různých velikostí a barev, respektující předem zadaná pravidla vlastní formální gramatiky. Na podobném principu funguje tzv. L-system používaný pro modelování růstu rostlin, který dokáže důvěryhodně generovat nekonečné množství jedinečných přírodnin. Z hlediska vizuality můžeme v případě kuželů Tomáše Pavlackého hovořit o formálních aluzích na secesní florální estetiku a modernistickou geometrii. Podstatnou interpretací výstavy je vztah mezi syntaktickým systémem a komponentami, které ho utvářejí ve tvaru alterovaného jazykolamu “strč trs skrz krk”.

Zdejší první samostatná výstava berlínského umělce a grafického designéra Andrease Töpfera (1971) má charakter předběžné retrospektivy. Jejím východiskem je rozsáhlý archiv autora dokládající širokou škálu užití média kresby. Najdeme v něm především záznamy každodenního života na kancelářských papírech formátu A4 nebo v A5 sešitech a – často vektorové nebo vektorizované – ilustrace s různou mírou vázanosti na text. Pro Andrease Töpfera je kresba součástí identity, paměti a dokumentací osobní minulosti.

Jádrem projektu Psí dny umělkyně Martiny Holé je analýza případu zaběhlého psa, který se před časem dostal do centra pozornosti médií. Prostřednictvím této zdánlivě banální situace autorka připomíná všudepřítomnost rizika lidské náchylnosti k propadání emocionálním iluzím. Holá také spekuluje nad rozdílností pohledů na samotnou událost. Odhalením této nesrovnalosti perspektiv autorka otevírá polemiku nad povahou objektivní pravdy. Zároveň ale hledá i ideální konstrukci metaforického příběhu šířeného jako současný folklor. Performující záchranný hasičský oddíl, organizovaný pád kamenů, animovaná karikatura hlavního hrdiny příběhu – psa, to všechno jsou dílky mozaiky komplexního prostředí vytvořeného v prostoru galerie. Nadsázka je docílená pomocí zvýraznění základních animačních principů, jednoduchých performativních etud a dekonstrukcí filmového média. Jejím cílem je poukázat na subjektivitu utváření podoby reality a zkreslování lidského vnímání.

Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu. 

Eva Rybářová se v projektu Tumbleweed zaměřuje na otázky zdánlivě intimního prožívání neuchopitelných podnětů, které ve skutečnosti ústí do sdílených, často generických a hrubě zobecněných estetických symbolů. V užším smyslu autorka srovnává používání základní úrovně angličtiny jako možného básnického jazyka s dekonstrukcí fotografií z fotobank.

Jsme přesyceni obrazovými vjemy a podněty. Přepadají nás za každým rohem, vábí a stahují naše pohledy, proudí do nás z nekonečného množství obrazovek. Hledáme v nich viníka roztěkanosti naší pozornosti, pocitu promarněného času a jakékoli nespokojenosti v našich životech. Ujíždíme s nimi na nekonečných eskalátorech trendů, které nás vezou neznámo kam. Logickým protipohybem je pak zastavení pohledu, zpomalení času, fixování rámu, vypnutí zoomu. Zatahujeme záchrannou brzdu a přes napření zájmu na nezbytné minimum základních komunikačných či zobrazovacích postupů se dostaneme nejen k esenci fotografie či fotografického efektu, ale také toho uchopitelně krásného, toho, k němuž se nebojíme (přes veškerou přehlcenost a cynismus) ještě čistě vztahovat. Vědomé použití nejjednodušších fotografických principů (jakým je například malá hloubka ostrosti) jakoby paradoxně navracelo fotografii ztracené kontury. Možná dokonce nastal čas vrátit do hry termín „fotogenie“. Dát mu nové obsahy. Třeba dotýkání se pohledem.
Vezměme v potaz tmu a osvit - dva protipóly, ve kterých vzniká každá fotografie. Jejich bipolarita je tajemným kouzlem, které umožňuje čarovat i s tak jednoduchou technologií, jakým je takřka neviditelný otvor camery obscury. Jakoby zázrakem umožňuje (za zvuku spouště a v okamžiku ticha) rozmnožit krásu zmrzlého květu, zachytit překvapený pohled nepřipravené modelky v ateliéru, chlupy zajíce nebo hybridní struktury zachycené v poločase rozpadu. Stokrát provařený námět se před námi kroutí a bledne jako fotografický papír na slunci. Vcházíme do prostoru, fotografujeme pouhým pozorováním, mrknutím oka, expozicí pohledu, clonou řas. Fotografie je v nás. Víme, co přijde: vybrali jsme si to ze shutterstocku romantických možností.