Jádrem projektu Psí dny umělkyně Martiny Holé je analýza případu zaběhlého psa, který se před časem dostal do centra pozornosti médií. Prostřednictvím této zdánlivě banální situace autorka připomíná všudepřítomnost rizika lidské náchylnosti k propadání emocionálním iluzím. Holá také spekuluje nad rozdílností pohledů na samotnou událost. Odhalením této nesrovnalosti perspektiv autorka otevírá polemiku nad povahou objektivní pravdy. Zároveň ale hledá i ideální konstrukci metaforického příběhu šířeného jako současný folklor. Performující záchranný hasičský oddíl, organizovaný pád kamenů, animovaná karikatura hlavního hrdiny příběhu – psa, to všechno jsou dílky mozaiky komplexního prostředí vytvořeného v prostoru galerie. Nadsázka je docílená pomocí zvýraznění základních animačních principů, jednoduchých performativních etud a dekonstrukcí filmového média. Jejím cílem je poukázat na subjektivitu utváření podoby reality a zkreslování lidského vnímání.
Pro Martinu Holou je pohyblivý obraz médiem ukotveným v časoprostoru. Svou pozornost přitom upírá na obě jeho složky, časovou i prostorovou. Opakováním jednoduchých choreografií a pohybů dociluje filmové zkratky podněcující snovost, poetiku a metaforičnost. Konkrétní prostor přitom alteruje prostřednictvím instalace artefaktů menších rozměrů, které se v nastoleném kontextu mění v objekty archetypálního charakteru. Mediální sebereferencí pak diváka dostává dovnitř myšleného prostoru fiktivního dokumentu, jehož téma hraničí s archivním záznamem reality a téměř absurdní fraškou.
I když je v projektu důležitým principem přítomnost vzorců, algoritmů a modelů, nezastávají hlavní místo a záměrně se zříkají schematismu a didaktického vyznění. Naopak tvoří jemně odhalenou kostru určitého fragmentu reality a k divákovi se dostávají v malých dávkách přetavených do poetické videoeseje.
