Jádrem projektu Psí dny umělkyně Martiny Holé je analýza případu zaběhlého psa, který se před časem dostal do centra pozornosti médií. Prostřednictvím této zdánlivě banální situace autorka připomíná všudepřítomnost rizika lidské náchylnosti k propadání emocionálním iluzím. Holá také spekuluje nad rozdílností pohledů na samotnou událost. Odhalením této nesrovnalosti perspektiv autorka otevírá polemiku nad povahou objektivní pravdy. Zároveň ale hledá i ideální konstrukci metaforického příběhu šířeného jako současný folklor. Performující záchranný hasičský oddíl, organizovaný pád kamenů, animovaná karikatura hlavního hrdiny příběhu – psa, to všechno jsou dílky mozaiky komplexního prostředí vytvořeného v prostoru galerie. Nadsázka je docílená pomocí zvýraznění základních animačních principů, jednoduchých performativních etud a dekonstrukcí filmového média. Jejím cílem je poukázat na subjektivitu utváření podoby reality a zkreslování lidského vnímání.
Černou a bílou můžeme považovat za ghost colours – mrtvé připomínky živých barev. Barevnost, která vyprchala. Zůstala jen vzpomínka v odstínech šedi. Pomocí světla a stínu vytváříme dvojníky skutečnosti. Tajemné odrazy, které přes dvě stě let pronásledují naše představy o světě. Fotografický proces jako umění duchů, konflikt přízraků. V seriálu Black Mirror průvodkyně Katie vysvětluje Cooperovi novou počítačovou hru, kterou právě testuje: Vítej v devatenáctém století. Žádná televize, žádný internet, žádná wi-fi. Čím méně rozptýlení, tím častěji lidé vidí duchy.
