Devadesátá léta jsou – možná už zbytečně – chápana jako „bílé místo na mapě“, jemuž nebyla věnována dostatečná odborná pozornost a které ještě nebylo adekvátně zhodnoceno. Pocit této nedostatečnosti podporuje fakt, že devadesátky představují zlomové období, které zásadně zformovalo současný výtvarný provoz; že se jedná o období radikální a „nenávratné“ proměny kulturní produkce a distribuce. Tehdejší dění se stalo argumentačním klíčem dneška, stejně jako objektem retro nostalgie i mnohokrát převyprávěných legend. Výstava se zaměřuje na současné povědomí o devadesátých letech v lokálních souvislostech. Referují o něm relativní „nepamětníci“ nebo spíš nezainteresovaní – kurátoři Katarína Hládeková, Marika Kupková a Jiří Ptáček, kteří v Galerii U Dobrého pastýře působí až později.
Zastoupení umělci naopak pocházejí převážně z okruhu někdejších vystavujících z devadesátých let. Jejich výběr je veden snahou o zachycení témat, uměleckých přístupů a společensko kulturních fenoménů, které kurátoři chápou jako místně a dobově typické, ale i jako aktuální pro dnešní kontext. Patří mezi ně institucionální kritika, archivní obrat (konkrétně využívání osobního archivu), témata identity a tělesnosti, site specific koncept nebo prostupnost rolí kurátora a umělce. Volnou součástí výstavy je kurátorský projekt Jiřího Ptáčka Kapitola z dějin obscenity. Oproti individuálním přístupům uplatňovaným ve výstavě Jak to vlastně bylo, kde každý z vybraných autorů zastupuje něco jako „precedens přesahující období devadesátých let“, usiluje tato „kapitola“ o volnou rekonstrukci konkrétní události s kontroverzním ohlasem.
Výstava představuje devadesátá léta prostřednictvím jakýchsi volných epizod vztahujících se k tehdejšímu, poměrně turbulentnímu provozu Galerie mladých a Galerie U Dobrého pastýře, který se v druhé polovině této dekády nesl jednak ve znamení názorových kolizí ohledně výstavní dramaturgie a institucionálního statutu, jednak potřeby vymezení se vůči estetickým a prezentačním příznakům minulosti. Mírně ironický titul Jak to vlastně bylo upozorňuje na svobodu itineráře volitelného pro podání této (ale i jakékoli jiné) minulosti a současně na přitažlivost i fiktivnost „velkých událostí“.
