Katarína Hládeková se dlouhodobě zabývá životním příběhem ruské emigrantky Matreny Makovické, jež ve dvacátých letech minulého století odešla se svým mužem, spisovatelem a lékařem Dušanem Makovickým na Slovensko, aby tu po jeho sebevraždě žila v ústraní. Autorka realizovala v průběhu tří let sérii výstav, které skrze Matrenin osud komentovaly otázky národní identity, stigma emigrace a společenskou situaci „ženy velkého muže“.
Další možný výklad pohnutých životních peripetií Matreny a Dušana Makovických, kteří se poznali jako členové společenství následovníků učení Lva Tolstého, se týká zklamání z nemožnosti naplňovat vlastní ideály a přesvědčení. Tolstoismus lze chápat jako odhodlání žít autentický život opírající se o hodnoty lásky, sociální spravedlnosti, o soulad s přírodou a vírou, o důsledné odmítání společenských konvencí, což mimochodem připomíná současné etické apely k environmentální odpovědnosti a sociální emancipaci. Aktuální výstava posouvá Matrenin příběh ještě dál za původní historická východiska. Přibyla další perspektiva zprostředkovávající zkušenost emigrace, pocitů vykořeněnosti a životní nespokojenosti. Je vedena skrze postavu, která je volně inspirovaná osobou Sergeje Magida, Václavova otce. Při konstrukci této postavy mohli autoři čerpat z osobní zkušenosti a mohli využít i možnost její spoluúčasti na svém vlastním zpodobnění.
Obraz Matreny Makovické naproti tomu vznikl v reakci na několik málo historiografických textů, dochovaných fotografií a pamětnických výpovědí. Referent byl v tomto případě spíš Matrenin (dobově podmíněný, historiografický) obraz a vznikla tak interpretace interpretace, nikoli pokorně pozorovatelská, ale záměrně subjektivní. Vypravěčská fikce a typologická stylizace jsou v obou případech zřetelné a přiznané, což posiluje i literarizační povaha vystavených děl obsahujících textové pasáže a akvarelové ilustrace „ze života a díla” Matreny a Dušana Makovických, dopis “cizích rodičů” nebo namluvený dialog a jeho psaný překlad.
