Výstava je kurátorským výběrem šesti výzkumných projektů mladých architektů. Je sondou do podvědomí nastupující generace, která chce být aktuální, ale uvědomuje si, že už nikdy nemůže být moderní.
Moderní disciplína urbanismu vychází už historicky z předpokladu, že město je „nemocné“. Od chvíle, kdy Ildefonso Cerdà vydal svůj spis Teoría General de la Urbanización, si oblékl architekt/urbanista bílý plášť a jeho úkolem je stanovit diagnózu a aplikovat léčbu. Pět projektů se věnuje místům ve městě Brně, které jsou někdy označovány za „nefunkční oblasti“, nebo jako „městské pouště“. Otázkou je: Nefunkční z jakého pohledu? Lze najít pro tyto místa nový jazyk mimo kategorie zdraví a nemoci? Lze o nich přemýšlet za hranicemi Farmakonu? Projekty vznikly na Fakultě architektury VUT v Brně a ateliéru Jana Kristka a Jaroslava Sedláka.
Katarína Hládeková se dlouhodobě zabývá životním příběhem ruské emigrantky Matreny Makovické, jež ve dvacátých letech minulého století odešla za svým mužem, spisovatelem a lékařem Dušanem Makovickým na Slovensko, aby tu po jeho sebevraždě žila v ústraní. Autorka realizovala v průběhu tří let sérii výstav, které srze Matrenin osud komentovaly otázky národní identity, stigma emigrace a společenskou situaci „ženy velkého muže“. Další možný výklad pohnutých životních peripetií Matreny a Dušana Makovických, kteří se poznali jako členové společenství následovníků učení Lva Tolstého, se týká zklamání z nemožnosti naplňovat vlastní ideály a přesvědčení. Tolstoismus lze chápat jako odhodlání žít autentický život opírající se o hodnoty lásky, sociální spravedlnosti, o soulad s přírodou a vírou, o důsledné odmítání společenských konvencí. Podobné hodnoty mimochodem obsahují i současné etické apely k environmentální odpovědnosti a sociální emancipaci. Katarínina reflexe nesklouzává k jednostrannému nebo romantizujícímu výkladu či narovnávání křivd, ale naznačuje složitost a nejednoznačnost příběhu, jeho aktérů i dobových společenských poměrů. Aktuální výstava posouvá Matrenin příběh ještě dál za původní historická východiska. S účastí Václava Magida se do ní dostává i komentář o těch, kteří z historických reálií, jejich součástí může být právě Matrena, vytváří interpretaci světa a jeho zákonitostí. Kteří k této činností přistupují s velkou vážností až patosem, ale i úzkostí. Setkává se zde aktérka příběhu a jeho možný vypravěč. Pozoruhodné je, jak jsou si blízcí.
