Tomáš Pavlacký je absolventem sochařského ateliéru Michala Gabriela brněnské FaVU. Oblast jeho zájmu (jak je tomu ostatně i u mnohých z jeho spolužáků) přirozeně spadá pod oblast 3D modelování a 3D tisku. Když by ale divák od jeho tvorby, a i výstavy v Galerii mladých očekával typickou obsesi technologickými postupy ukazující, co 3D tisk ještě umí, bude pravděpodobně zklamán. Svým umírněným přístupem totiž zcela potláčí charakteristickou estetiku digitálních modelů. V aktuální instalaci opouští dosavadní přístupy k materializaci pseudonáhodných virtuálních chyb založených na přenosu informace. Pracuje se základním tvarem rozrůstajícím se do struktur, jenž evokují biologické nebo mineralizační procesy.
Pro výstavní projekt Trs autor vytvořil početnou sadu variabilních dílů stejného tvaru, ale různých velikostí a barev, respektující předem zadaná pravidla vlastní formální gramatiky.
Na podobném principu funguje tzv. L-system používaný pro modelování růstu rostlin, který dokáže důvěryhodně generovat nekonečné množství jedinečných přírodnin. Z hlediska vizuality můžeme v případě kuželů Tomáše Pavlackého hovořit o formálních aluzích na secesní florální estetiku a modernistickou geometrii. Podstatnou interpretací výstavy je vztah mezi syntaktickým systémem a komponentami, které ho utvářejí ve tvaru alterovaného jazykolamu “strč trs skrz krk”.
Jednotlivé díly „skládačky“ připomínají zploštěné kornouty opatřené otvorem, který jim umožnuje vzájemné propojování. Výsledkem je vytvoření takřka nekonečna možností výstavby (nebo růstu) pseudo-organických objektů.
Díky jejich zfyzičnění pomocí 3D tiskárny, jako i díky jejich následné prostorové instalaci se zploštěný multiplikovaný kužel vrstvením navrací tautologicky do 3D. Autor tým zároveň materializuje sled událostí, ve které je každá jedna část v jednom momentu příčinou i následkem části druhé.
Představená modelová scéna divákovi umožňuje vhled do exaktní logiky a způsobu uvažovaní o prostoru a jeho vlastnostech, pochopení jeho variability, ale i zpochybnění zažitého chápání autorství. Autor svůj tvořivý vklad totiž překvapivě záměrně končí předáním sady objektů kurátorkám bez nároku na tvorbu finální kompozice v prostoru galerie.
