Titul výstavy Geniální přítelkyně cituje románovou tetralogii Eleny Ferrante, která je velkolepým portrétem vypravěččiny kamarádky. Výstava totiž sleduje fenomén portrétování přátel na příkladu několika současných umělkyň a umělců. Otevírá témata identity, zobrazení i vývoje tohoto tradičního malířského konceptu v „selfie“ současnosti. Portrét či autoportrét se pojí s jistou posedlostí, se kterou se k němu autoři vrací a zachycují tváře svých blízkých nebo své vlastní. Lidská psychika má obecně zvýšenou citlivost ke vnímání tváří a jejich zobrazování je „spolehlivě“ poutavé a strhující. Portrét je také přirozeným studijním žánrem, je součástí výuky malby. Malovaný portrét stále zastává i roli zvěčnění konkrétního člověka v trvanlivém médiu, pravděpodobně přesahujícím délku jeho života, a zůstává tak zprávou o jeho přítomnosti. Médium malby vybízí k personifikaci obrazu víc než jiná výtvarná média. Malířský proces autor často chápe jako vývoj událostí, ve kterém ho obraz sám „vede“ a „říká si“ o určitý zásah.
Obraz se dostává do role jednající osoby, nadané vlastní vůlí či inteligencí. V případě portrétu může být jeho ztotožnění se zobrazovanou osobou ještě výraznější. Nesmrtelným způsobem ztvárnil motiv „žijícího portrétu“ Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye. Obrazy bývají ztotožňovány i se svými autory a traduje se, že zároveň s portrétem „toho druhého“ maluje malíř vždy i sám sebe. Rovněž spisovatel/ka Ferrante, která/ý své pravé jméno a identitu drží v tajnosti, ve své tetralogii načrtl/a kromě přítelkyně i svůj (fiktivní) osud, „autoportrét“ života spisovatelky. Také někteří z autorů výstavy Geniální přítelkyně se vztahují spíše k vlastní identitě. Velké téma portrétu se týká práce mnoha umělkyň a umělců, Galerie U Dobrého pastýře je však prostorem spíše intimním. Pro nutné zúžení portrétního žánru je ale případný – umožňuje totiž kompaktní či intenzivní vyznění výstavy a zároveň divákům prostředkuje letmý vhled do současných forem tradičního malířského motivu.
Nesmrtelným způsobem ztvárnil motiv „žijícího portrétu“ Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye. Obrazy bývají ztotožňovány i se svými autory a traduje se, že zároveň s portrétem „toho druhého“ maluje malíř vždy i sám sebe. Rovněž spisovatel/ka Ferrante, která/ý své pravé jméno a identitu drží v tajnosti, ve své tetralogii načrtl/a kromě přítelkyně i svůj (fiktivní) osud, „autoportrét“ života spisovatelky. Také někteří z autorů výstavy Geniální přítelkyně se vztahují spíše k vlastní identitě. Velké téma portrétu se týká práce mnoha umělkyň a umělců, Galerie U Dobrého pastýře je však prostorem spíše intimním. Pro nutné zúžení portrétního žánru je ale případný – umožňuje totiž kompaktní či intenzivní vyznění výstavy a zároveň divákům prostředkuje letmý vhled do současných forem tradičního malířského motivu.
