Projekt Ján je pátráním po muži, který během první světové války zmizel a dodnes je veden jako nezvěstný. Navzdory tomu, že projekt čerpá z dobových archivů, z deníků vojáků nebo map a je zasazen do konkrétní historické etapy, nejde o historický dokument. Autor přistupuje k hledání informací detektivním způsobem, i když ví, že nic zásadního pravděpodobně neobjeví. Tyto reálné informace pak poeticky rekonstruuje a kombinuje se symbolikou a imaginací. Používá sice dobové oděvy, rekvizity i jazyk, ale činí tak pouze fragmentárně se záměrem ponechat „mnohé“ nedořčené. Důležité je to, co nelze vidět, i když to můžeme na základě jistých indicií dedukovat nebo tušit. Třeba záběr na zpoceného koně, jehož pohyb nevidíme, nebo detaily s vlasy v půdě, jejichž původ se nedozvíme. Divák se tedy stává jistým způsobem také detektivem, a nikdy nevidí to, co vidí postavy. Postavy jsou navíc často nevidící nebo mají sníženou schopnost vidění vlivem počasí a jiných okolností. Na základě asociací a intuice spatřujeme tedy nejen různé perspektivy vidění, ale také nevidění.
Ty se symbolicky kumulují v podobě nevidícího muže, muže, který má pásku přes oči, muže, kterému chybí tvář, nebo v situacích, které se odehrávají v mlze. Dochází zde k narušení zažitých vzorců čtení a kauzality propojených událostí a důležitým motivem je právě nevidění za horizont vlastní události. Pro výsledný film je tak určující uvědomění si toho, co nemůžeme vidět, co je nám skryto, ačkoli to tušíme. Dominují detaily, které společně asociují něco, co nelze zcela racionálně uchopit. I když divákovi není umožněno jasné pochopení příběhu, přesto se jedná o strhující prožitek, jejž podporuje silné napětí a vizuální přitažlivost filmového obrazu. Součástí výstavy je také samostatná publikace se stejnojmenným názvem Ján, která příběh a události přibližuje z několika dalších perspektiv. Kniha se objevuje také v samotném filmu a neplní zde jenom funkci rekvizity. Díky ní dochází k významovým prolnutím obrazu a textu, stáva se nosičem dalších paralelních významových linií a interpretací Jánova příběhu.
Milan Mazúr je studentem doktorandského studia na Akademii výtvarných umění v Praze, ve své dizertaci zkoumá fenomén vyprázdněné narace. Vytváří světy, jež se prolínají a navazují na sebe v tekuté lince synapsí tvořící jakýsi nekonečný filmový příběh s autobiografickými rysy. Ján je reálná i imaginativní postava, jež se objevuje i v předešlém filmu Casaria. Imerzivní krása, kterou spatřujeme v jednotlivých částech jeho filmů, je směsicí mlhoviny a ledové tříště plovoucích významů.
Teaser k filmu Ján