Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu.
Vše je založeno na vztazích. Neexistuje velké bez vztahu k malému, plné k prázdnému, vnitřní k vnějšímu. Jejich vzájemná závislost je stejně esenciální, jako pouto mezi nádechem a výdechem. Entity / kvality nemají význam bez vztahu k dalším entitám / kvalitám a zdánlivě konfliktní polarity mohou vytvořit jednotu. Síť vzájemných vztahů se rozehraje i ve společném projektu fotografky Dominiky Jackuliakovej a “sochaře prostoru” Juraje Gábora. Zaujetí materialitou kamene spontánně u obou výtvarníků vyrostlo do zvažování tématu v rámci seriální morfologie. Místem střetu Jackuliakové objektivu a Gáborova sochařské praxe se přitom stala fotografie Jankova paleta. Ve vystavených sériích se však význam nevyčerpá konkrétní fotografií, konkrétním objektem. Vznikne se až na základě jejich syntaxe v podmínkách galerijní prostoru. Autorský tandem tak vytvoří prostředí a příležitost pro uvažování o příbuznosti fotografického a sochařského zpracování reality, o vzájemných vztazích fotografií, objektů a kreseb v sériích, o spojitostech mezi sériemi navzájem, mezi nimi a prostorem a nakonec i člověkem (divákem), který bude v celé konstelaci ohniskovým bodem.
Podnětem pro vznik projektu Tatrahundert je objev skicáku s 10 akvarely a 13 perokresebami s krajinnými motivy Vysokých Tater, datovaný válečným rokem 1916. V antikvariátu v Banské Štiavnici jej nedávno nalezl slovenský umělec Svätopluk Mikyta a rozhodl se využít jej jako „vizuální výzvu“ pro okruh 15 současných umělců z Česka, Maďarska, Slovenska a Švýcarska. Vybraní autoři různorodé výrazové identity tak přicházejí přesně po sto letech na konkrétní místa Vysokých Tater, která odpovídají vyobrazením ve skicáku.
