Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu.
Pohled Markéty Filipové již delší dobu směruje do historie. Třebaže je profesí umělkyně, zajímá ji také archeologie, kterou navštěvovala souběžně s Fakultou výtvarných umění VUT v Brně, kde v současnosti uzavírá studium v Ateliéru malířství 3. Stávající výstava, která prezentuje její diplomovou práci, nese název Dějinné sebevědomí, jenž zcela jasně odkazuje k dílu Hanse-Georga Gadamera, které vyšlo v roce 1963 pod titulem Problém dějinného vědomí. Markéta Filipová pojmenovala projekt s určitou dávkou humoru: zkoumá v něm téma historie umění ve smyslu globálním, ale také ve smyslu osobní umělecké evoluce, kterou zákonitě prochází tvorba každého autora. Barevné spektrum, s nímž operuje, prošlo cyklickým vývojem – jeho počátky se nesly ve víru odstínů duhy, která se pak „odbarvuje“, aby se znovu vrátila zpět. Tento koloběh je materializován i v přítomné instalaci, v jejímž středu stojí mechanický objekt odkazující k počátkům filmu. A právě v něm se odvíjí příběh explikující zásadní okamžiky dějin umění i jejího vlastního curricula vitae, které nyní nabralo na síle. Stáváme se tak účastníky velkolepé „barevné pouti“.
