Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu.
Jak pojmout retrospektivní výstavu umělce, který svoji tvorbu permanentně rekapituluje? V případě Martina Zeta se v podstatě nabízí dvě krajní řešení. Prvním řešením by byl pokus vměstnat do komorních prostor galerie celý jeho „život a dílo“. Což je ovšem nesplnitelný požadavek jednak kvůli prostorovým dispozicím galerie, jednak kvůli Zetově „multi-archivářské“ povaze, pro kterou je vlastně nejvhodnějším médiem kniha. Výstavu tak „nutně“ provází i vydání katalogu Martina Zeta s lapidárním názvem Nekrolog. Křest Nekrologu bude doprovázet i autorova živá performance, což je médium, které Martin Zet využívá dlouhodobě. Performance je také součástí vernisáže, během které dojde k přesunu návštěvníků z „Terasy“ v galerii na „terasu“ Fakulty výtvarných umění VUT.
Výchozím záměrem výstavy Alotrium není dokumentace, ale rozšíření performance art: osvětlení jejích východisek, manifestů a motivací. Cílem kurátorů bylo prostřednictvím výstavy zpřístupnit to, co bychom mohli nazvat teorií praxe. Existují festivaly, performance art se vyučuje na vysokých uměleckých školách, v posledních letech se rozmáhá zvýšený zájem o reflexi její historické dokumentace. Co ovšem chybí, je objasnění kontextu, pohyb v rozšířeném poli významů, hledání souvislostí směrem k antropologii, etnografii, performance studies. Výstavu lze dělit do dvou významových okruhů. První glosuje osobní přístupy vystavujících umělců. Reflektuje důvody a manifesty, ve kterých osvětlují svou práci a poodhaluje tak svět za závěsy, utajené a jinak nečitelné motivace. Druhý okruh se zabývá performance ve vztahu k uměleckému vzdělávání a jako základní charakteristikou komunikace. Výstava je již třetí prezentací dlouhodobého projektu Expanded Performance, který se zabývá performance art v rozšířeném kontextu uměleckých a mimo uměleckých významů.
Reinstalovat na tom stejném místě výstavu zaměřenou na diváka a různé typy interpretací uměleckých děl zavání jasnou recyklací a odkazuje k výstavní a institucionální kritice. Výstavní projekt No Comment v původní kurátorské koncepci Zuzany Janečkové a Maji Štefančíkové prošel již dříve jednou recyklací na jiném místě (galerie AULA). V No Commentu jde o logické vyústění projektu, který je jako celek zacyklen v množících se reinterpretacích. Nechat reinterpretovat výstavu v tomtéž prostoru od jednoho z vystavujících autorů a postavit ho do role kurátora je o alchymii kurátorství, vystavování a vzrušujících řeťezových reakcích, jak o nich píše americký umělecký kritik Jerry Saltz s vědomím, že jedna a jedna jsou tři. Vystavující: Peter Barényi, Cyril Blažo, Lucia Horňáková Černayová, Eja Devečková, Eva Drozdíková, Guma Guar, Zuzana Janečková, Krištof Kintera, Tomáš Klima, Petr Krátký, Henrik Martin, Erik Mátrai, Marianna Mlynárčiková, Mr. BRA, Lucie Nechybová, Veronika Přikrylová, Tereza Ruller, Nóra Ružičková, Jano Šebík, Maja Štefančíková, Martin Zet.
