Na výstavě v Galerii mladých jsme s ní konfrontováni uvnitř kontrolovaného prostředí jakési naruby obrácené videoinstalace. Jejím jádrem je monolog muže, který je souběžně prezentován ve zvukové i obrazové formě. Jednak jej tedy vnímáme ze zvukové nahrávky monologu, z něhož se stává vnitřní hlas, jemuž nelze uniknout; jednak jej sledujeme v simultánním přepisu zvukové stopy na čtecím zařízení, které nás uvádí do zvláštní situace, kdy se skrze dvojí vnímání textu stáváme možným subjektem jeho interpretace.
