David Vojtuš přistupuje k zvláštnímu galerijnímu meziprostoru. Snaží se pochopit jeho rozlohu. Po chvíli zjišťuje, že to není lehké. Není si zde jist ani tím, jestli se nachází uvnitř nebo obchází teprve hrany galerie. Posouvá se správným směrem, jak naznačuje schodiště uvnitř této buňky zvané dům, nebo zvolil protipohyb a vstup tak minul, protože vešel z jiné strany bloku? Chvíli se soustředil, než se zastavil tam, kde ucítil střed. Navzdory jeho vlastní klidové fázi se však okolo něj dál pohybovaly jednotky. Vypadalo to jako synchronní hemžení něčeho, co budí dojem zdánlivé nekontrolovatelnosti. Tento shluk pohybů byl však trvale udržován neviditelnými jemnocitnými vazbami. Až teprve obal, ten mu dal tvar. Nádoba. Tedy náš dům. Bez něj by se všechny jednotky vydaly do různých stran a to už bychom možná vodě ani neříkali voda. Byla by nejspíš dalším skupenstvím.
Někdo si u výklenků zapomněl obal od něčeho, co zde rozbaloval. Čekal, že přijde další jednotka a uklidí to za něj. Přiražený plastový hrob nalitý vodou. Zakopl a spadl. Jakou laboratoř? Jste se zbláznili? U kina? U Kina? Vlastnoruční výroba prefabrikátu. Je to pytel. PVC
Prostě voda, co.
…
název scénáře: obecný.
lokace: bazén chlór domov pitná voda sanitka infuze autoservis odstřikovače moře požár hasiči porodnice
půdorys: čtverec, obdélník
rozměry: různé
ozměry: různé
…
Mistrný ilustrátor flóry a fauny se v poslední době věnuje kresebnému experimentu. Vytrvale zkoumá hranice materiálů – pomocí různých tekutin nechává vyniknout podložky jako ty původní matrice. Divákovi tím nabízí jiné navnímání okolního prostoru. Jeho zásahy jsou podobné architektonickým črtám, na nichž tu a tam přibyde zeď, otvor nebo kus nábytku. Kresba celku zůstává, jeho vnitřní parametry se však v čase proměňují. Je třeba sledovat bod – ten původní kresebný prvek.
