Termín virtuální environment je pro definování prostorů, které vytváří Ondřej Vicena, nepřesný. Vhodnější je svazek pojmů – bipolární interaktivní open space. Když si tyto pojmy představíme jako volně stažené živé kabely s přetékajícími daty, pak jejich bipolárnost spočívá v tom, že se sice gros vnímaného díla odehrává virtuálně, ale instalováno je v 3D analogovém prostoru a stále potřebuje reálně existující artefakty i „tělo“ hostitele. Krásou iluzivních prostor, ve kterých je možné díky virtuálnímu propojení cokoliv a kdekoliv, dosahuje Vicena spirituální roviny. Oltárnost nastolené situace se v Galerii mladých zhmotňuje zejména v již existující barokní architektuře připomínající díky klenbám sakrální prostor. Vicena reaguje na dané dispozice a proporce, kterými mění materialitu. Obsahové kódy vztahů, které se objevují při přechodu do „nového světa“ přes jistý druh iluzivní membrány, ať už zvukové, nebo obrazové, otevírají nové možnosti vnímání.
