Projekt Páření je zaměřen na malířskou spolupráci studentky Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity a absolventa malířského ateliéru Fakulty výtvarných umění v Brně. Jejím výsledkem jsou společně i samostatně malované obrazy, které nespojuje toliko zobrazované téma jako samotná koncepce jejich vytváření postavená na střetu dvou odlišných výchozích pozic. Pozic, jež se vzájemně ovlivňují a usměrňují nebo naopak destruují jedna druhou. To vytváří podmínky pro zkoumání nové metodologie – přehodnocování vlastních tvůrčích postupů a objevování nových. Do popředí zájmu je zde proto postavena spolupráce v tvořivosti, kdy umění a jeho konvence neprozkoumává jeden člověk, amatér nebo profesionál, ale oba společně. Věci, které znají a naučili se je nějak chápat najednou získávají jinou perspektivu.
Záměr projektu proto netkví v jejich srovnávání. Za současného stavu chápání, kdy je každý umělec nevyhnutelně soupeřem ostatních tvůrců, je totiž většinou likvidována možnost vzájemné inspirace i smysluplnost samotného tvoření. Při společné práci je nemožné dodržet individuální vizi toho, jak má obraz vypadat. Vše se odehrává v rovině dialogu a koncept se pružně mění. Proto je nutné rezignovat na svá vlastní sdělení a zaměřit se více na vizuální řeč obrazu. Na kvality tvaru, barev atd. Účinkem toho se pak obrazy uchylují k zdánlivé jednoduchosti – často jen základní čisté barvy, obrysová kresba a grafická stylizace, připomínající zhuštěné dětské kresby a diletantismus. Ačkoliv schopnost tvořit je každému dána, nechceme obhajovat stav, kdy o všem, co bude vytvořeno, je možné sobě nabubřele namluvit, že daný výtvor náleží do uměleckého prostoru.
Nechceme na diletantství pohlížet jen jako na další uměleckou pózu, ale jako na možnost katarze tvůrčí kreativity. Kromě ústředního tématu vzájemného ovlivnění a přejímání témat i forem jsou viditelné i další otázky, které stojí za bližší prozkoumání. Mezi nimi se nabízí úvaha, zda umělcem se jedinec rodí či se jím stává, případně v jakém momentu už jím je? Jaké je umělcovo vnímání a zda, případně jak, se liší od těch, kteří nemají umělecké vzdělání a především sami aktivně netvoří. Projekt rovněž reaguje na problém vzájemné izolovanosti studentů umělecké teorie a samotné umělecké tvorby a tyto dvě obvykle odloučené oblasti propojuje. Efektivitu a průběh spolupráce dokumentují vzniklá díla, z nichž vybraná doplňuje autorský komentář.
