Tvorba Pavly Malinové poslední době osciluje a výrazně se obrací k médiu kresby. Kresba pro ni byla vždy pokusem „průzračně“ formulovat vlastní prožitky. Dodává jí pocit jistoty a uhranutí. V kresbě ovšem spatřuje možnosti, jež jiné médium nenabízí. Preciznost linearity ji umožňuje otevřít otázku detailů a celku. Práce autorky se vyznačují bohatou formativní hrou s prožitkem, který je základem její imaginarity. Toto tavení, přeskupování a formování tvarosloví popírá perspektivní či racionální uvažování. Je to svět, který je vybudován na metaforických pozicích a obalený do ironického hávu. Je vidět, že autorka miluje všechno to, co je hybridní, jiné, především kreativní.