Prezentace slovenské fotografky Lenky L. Lukačovičové vychází z jejího dlouhodobého programu vytváření fotografických cyklů, ve kterých opakuje nebo odkazuje na civilní akce, představitelů neoficiální umělecké scény 70. – 90. let v Československu, které jsou zaznamenány právě díky fotografii. Známá je celoživotní spolupráce konceptuálního umělce Júliuse Kollera a fotografky Květy Fulierové, která je autorkou záznamů mnoha jeho akcí. V dílech Ľubomíra Ďurčeka je vztah fotografie a performance ještě více rozostřený, především v pracích, kde ho zajímají fyzické dimenze a kompozice veřejného místa s výraznou geometrií, kterou jemným zásahem, přítomností svého těla doplňuje nebo mění.
Ľubo Stacho pracuje s časem a fotí portréty lidí s časovým odstupem, kteří se pro situaci fotografování sami exponují do jakési civilní performativní polohy. Rudolf Sikora zase využívá fotografii jako záznam akce, která proběhla a zanechala v krajině dočasnou stopu. Tyto všechny přístupy Lenka L. Lukačovičová přehodnocuje a ve své autorské dikci přezkoumává znovu. Na rozdíl od Barbory Klímové, kterou při opakování vybraných akcí českých konceptualistů rovnaké datace zajímal více sociokulturní posun těchto gest v rámci změněné politické situace, Lenka L. Lukačovičová k tématu přistupuje z pozice fotografky a problematizuje spíš vztah fotografie a performance, a to konceptuálním způsobem.
Aktuální výběr pozostává z analogových fotografií, kde ještě před objektivem vystupuje sama autorka, ale již v autonomnějších a abstraktnějších pozicích vůči původnímu konceptu a citlivěji k médiu fotografie, které se stává dominantním. Fotografie byly pořízeny na farebný negativní film středního formátu (6×6 cm) a zvětšovány prostřednictvím technologie C-printu.
