Videoinstalace Davida Možného Sleepless vychází z fenoménu kutilství a DIY kultury 70. a 80. let. Namísto „vlídné” poetiky neumětelství, retronostalgie či ostalgie ale účinkuje fobicky. Důvěrně známé emblémy vizuální kultury jako jsou interiérové dekory nebo tvarové detaily typizovaného nábytku se totiž “chovají” nečekaně a nepředvídatelně. Nabízí se srovnání s tísnivou atmosférou hotelu z kultovnímu hororu Shining od Stanleyho Kubricka. Povaha tohoto světa totiž odkazuje k podobně rozkladným stavům vědomí a nestálosti smyslového světa. Sugestivnost je zde specificky posílena tím, že se nacházíme ve známých kulisách domácí bytové kultury. V podobné logice se název výstavního projektu neodkazuje k hraničním stavům, ale k obyčejné nemožnosti usnout.
Autor tyto situace rozehrává v úrovni digitální manipulace, prostorové ready made instalace i výrazných architektonických zásahů do expozice galerie. Sugeruje nedostatky nebo posuny našeho vnímání, nad nimiž nemáme kontrolu a které tak stáčí naši pozornost k percepci samé. Prvky podivného a nerozpoznatelného narušující solidnost normálního světa nás tedy nutí z něj vystupovat a hledat jiné kontexty a vztahy v našem vnímání.Oproti autorovu staršímu videu Rahova (2008) není animována monumentální architektura, ale vlastně subtilní motivy, na nichž často zastavujeme svůj pohled zcela bezmyšlenkovitě.
Estetika Sleepless má v tomto blíž ke staršímu autorovu videu Virtual Soul Vaste (2004), které vzniklo jako klip pro skupinu Naše věc, v němž využívá fotografie architektury a bydlení z (rumunských) časopisů ze 70. let. V trojkanálovém videu a instalaci Sleepless ale opouští podobné recepční zdroje a obrací se budování původního, autentického prostředí.Dramaturgickým specifikem letošního výstavního programu Galerie U Dobrého pastýře je tematické zastřešení „Anketa“, které je věnováno sebereferenčním přístupům v současném umění. Výstava Davida Možného, jakkoli nebyla programově koncipována jako součást této výstavní série, účinkuje jako její expresivní pointa.
