Pod nebo nad úrovní našeho světa existuje svět jiný. Odchází tam většina z nás více či méně dobrovolně každý den na mnoho hodin. Definitivně a na věky proměnil svět reálný i mezilidskou komunikaci. Martu Fišerovou zajímá kontrast těchto dvou světů. Autorka mohla sledovat příchod, vzestup a částečně i zlidovění virtuálniho prostoru.
Zdá se, že díky této časové výhodě může klást otázky, hledat mezi světy balanc, smiřovat je nebo mezi ně vkládat klíny, popřípadě je mytizovat. Uvažuje jak komunikujeme, kam jsme se dostali v době “digitální reprodukovatelnosti”. Nesporné je, že virtuální svět a s ním související technologie vytváří nové generační propasti. Různé “tajné” kódy se staly jazykem zdigitalizovaného světa.
To, že jsou někde dekódovány snáze a někde hůře, může být, mimo jiné, otázkou flexibilnosti a ochoty posunout se o kousek dál ve vývoji. Technokratické tendence vzbuzují i principiální averzi k novým technologiím a selektivní přístup k nim se stal součástí životního postoje. V oblasti umění vznikl již pojem “postinternet”, i když z hlediska logiky historie se nacházíme spíše ve věku “raného internetu”.
