Gideon Horváth ve své samostatné výstavě experimentuje se současnou reprezentací mýtické postavy fauna. Faun je v této interpretaci kvůli své queer identitě společensky vyloučená, vyhoštěná postava. Prožívá chvíle skrývání, adaptace i začlenění, ale zároveň se vydává na cestu emancipace, která posiluje chápání jeho identity. Skrz tuto postavu ukazuje, jak se hypersenzitivita a sebeobrana proměňuje v osvobozující sílu. Látky, smysly, formy a útvary se vzájemně prolínají v tomto stavu extáze, který lze zachytit pomocí stále se měnícího materiálu včelího vosku. U příležitosti výstavy pro Galerii TIC Gideon Horváth představuje svou letošní práci i nová díla. V obou případech se důležitým elementem stává paradox faunovy „opravdovosti“. Koncept opravdovosti je také zásadní pro nové video, ve kterém autor popisuje své nečekané a zlomové setkání s faunem. Snímek je záměrně natočen, aby připomínal takzvanou „americkou noc“ (scény natočené za denního svitu se sníženým osvětlením, známé z hollywoodských filmů) a vytvářel tak atmosféru prapodivného úsvitu, kde pozorujeme les, skály, útesy: všechna možná faunova obydlí a skrýše. Zatímco umělec neprozrazuje divákům vše, dává jim skrze práci s kamerou pocit, že jsou ztraceni v lese, když nastává náhlé prozření, které je také umocněno přítomností zrcadla a jiných na sebe odkazujících výstavních předmětů jakými jsou portréty a masky. Vypravěč filmu/umělec a faun se stávají jedním: vždycky byli jeden a ten samý, splývající dohromady, vzájemně se rozpoznávající v očích toho druhého. („Já jsem byl on a on byl já.“) Text připomínající báseň je napsán v první osobě a vytváří intimní atmosféru, která kontrastuje s často se vzdalujícím obrazem a zvukem filmu.
Tyto bály jsou hlavní událostí filmu, při kterých mohou účastníci uskutečnit své sny a zároveň ztvárnit ironickou a vzdorovitou reprezentaci identity. Extáze a osvobozující atmosféra bálů je spojená s konceptem bakchanálie, kde dochází k umocnění nálady, kdy všechno splývá dohromady, což je takřka perfektní zachycení faunovi osobnosti. Název výstavy zdůrazňuje, že přichází chvíle, kdy faun sám přijímá svou (ne)opravdovost a zároveň s tím nadchází i čas pro novodobou bakchanálii a její hypnotickou atmosféru. Díky tomu, že jsou k vidění i díla z předchozích výstav, můžeme pozorovat faunovo pozvolné probouzení do svého pravého já. Faun využívá své hypersenzitivity a schopnosti spřátelit se s ostatními živými entitami svého světa, které ho přitahují, až dosahuje stavu konstantního „stávání se”. Fáze tohoto vývoje můžeme pozorovat skrz narativ prezentovaný různými předměty výstavy. Od prvotní zlosti, kdy je faun zbavený pohlavních orgánů (Zmrzačený faun) přes postavu nadšenějšího fauna (Faun s erekcí pohlížející do vzdálené budoucnosti) přicházíme k faunovi, který prožívá smyslný klimax s novým dílem (Faunův bál) připomínající podivnou disko kouli, slunce nebo dokonce i hybridní část těla, všechno s vyzývavými i explicitními motivy. Druhý význam opravdovosti odkazuje na jistou subkulturu, která je například zpodobněná v dokumentárním snímku Jennie Livingstonové, Paris Is Burning (Paříž hoří) z roku 1990. Opravdovost je klíčovým konceptem na drag bálech, které navštěvovali členové LGBTQ komunity v 80. letech v New Yorku. Definuje, jak „pravdivě“ dokáží účastníci znázornit tradičně akceptované heteronormativní ideály bílého muže nebo ženy.
Máme pocit, že výstavní prostor se proměnil v taneční sál, kam přicházíme chvíli po tom, co bál skončil: zažíváme dozvuky, zatímco předměty a mnohé opakující se symboly stále vytváří skoro až omračující a vzrůstající efekt. Ten je zdůrazněn unikátním materiálem včelího vosku, který představuje hybriditu a proměnlivost. Vystavující umělec ho chápe jako zvláštní druh queer ekologického materiálu a samotná výstava je v několika ohledech provázána s queer teorií a především s queer ekologií. Dekonstrukce binárního pohledu na svět, zpochybnění heteronormativity jako výchozí normy, přepisující dichotomní představu světa jako příroda-kultura, člověk-nečlověk se stává klíčovým skrze postavu fauna. Včelí vosk se jeví jako hypersenzitivní, neustále se měnící a senzuální materiál, který může odhalit drobné detaily nebo se může stát nekontrolovatelným a divokým. Ve výstavě tedy vidíme zároveň příběh faunova původu a prožíváme osvobozující a vzrušující atmosféru bakchanálií, úzce provázanou s drag bály v Harlemu (newyorská čtvrť), které lze označit za bezpečný prostor, kde člověk konečně může jen existovat a zároveň být plně ponořen do oslavy.
Konzultace: Kata Dóra Kiss
Kameraman: Gergely Ofner
Zvukový design: Gallusz Balogh
Macramé: Zita Szabó
Foto: Eva Rybářová
