Pozvánka, kterou právě držíte v ruce, je vytištěna na bílém papíře v barevné syntéze CMYK. V různých světelných podmínkách se její barevnost proměňuje, tak jako se proměňuje i barevnost pláten v expozici. V aktuální instalaci vychází Břetislav Malý z díla Ludwiga Wittgensteina Poznámky o barvách. Filosofie míchání barev se může zdát na první pohled jednoduchá.
Dělením a slučováním barev se však v průběhu dějin zabývali i další přední myslitelé – Isaac Newton, Johan Wolfgang Goethe nebo Immanuel Kant. Přesto neexistuje jediná platná teorie: Newton pojímal barvu jako vlnění vycházející z lomu světla, Goethe jako sloučení světla a stínu, Kant jako kvalitu získanou přes požitek, Wittgenstein nejprve jako obecnou formu předmětů, později se jako čím dál složitější a diferencovanější pojem.
Břetislav Malý uvažuje o míchání barev jako o syntéze způsobující zánik prostoru. Klíčovým bodem je při tom vztah imprimitury ke krajinomalbě v dějinách umění a „záhada hnědé barvy“. Ta mimo jiné souvisí i s nemožností vzniku červenozelené barvy, kterou však paradoxně můžeme vidět na podzim v proměňujícím se listí.
