Nejasné, nedokončené, neurčité a chybějící části jsou přirozeně tím, co okamžitě vzbuzuje pozornost. Znejasňování sice nabádá k uvažování a hledání, není ale nutné snažit se všechno vždy racionálně pochopit, bývá dokonce i přínosnější nechat se unášet intuicí a fantazií. V tvorbě Kateřiny Burgertové se v jistém okamžiku nečekaně prolnula malba s velkoformátovou kresbou a poezií. Všechny tři nesou jeden bohatě rozvětvený příběh, který ve výstavní expozici nabírá novou dimenzi v sérii nástěnných kreseb, papírových objektů a sbírky básní s prvky balady. Mikrosvět tohoto rozsáhlého příběhu, jehož část se nám zde odkrývá, se začal odvíjet během autorčiny tvorby diplomové práce s názvem Enfant sauvage (Divoké dítě) na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v roce 2012, pokračuje dodnes a zcela jistě bude pokračovat i nadále. I když se nám často může stát, že se v něm ztratíme, je potřeba nevzdávat se a hledat cestu dál, nahlížet na předměty a jejich významy jako na otevřené indicie, které nás ponesou do říše tajuplné a přízračné… až najednou „zmizí beze zbytku, celý vesmír v jednom střípku.“
Ve výklencích, připomínajících kapličky nebo apsidy v kostele, najdeme magické paralelní světy s několika postavami, které si začaly v kresbách a papírových modelech Kateřiny Burgertové vytvářet svou vlastní mytologii. Architektura těchto příběhu je fragmentem většího celku, který zůstává v jakési tajemné mlze milostné poezie. Příběh je veden jen jemným náznakem, divák se ocitá ve snu a vytváří si svůj příběh sám.
