Vladimír Havlík still often returns to his early works from the 1980s. If he does not return, it shows how important time and the reflection on its passing, manifested among other things by ripening, greying, and fading, is for him.
Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme především na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem. Jako „práci“ pravidelně označujeme texty, umělecké projekty a artefakty, čímž příznačně posouváme důraz od samotného výsledku směrem k otevřenému procesu vzniku. Vystavený soubor zahrnuje různé referenční přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje emoční postoje k vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, a to jak v abstrahovaných formách, tak v proklamacích nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům.
host Jan Šerých
rtf (Markéta Lisá a Lenka Vítková) je umělecká dvojice soustředěná na psaní, čtení a textové performance, jejíž název symbolicky odkazuje k elektronickému „rich text formatu“. Koncepce výstavy se proměňovala od původního plánu přetvořit galerijní expozici v místo podobné čítárně nebo literárnímu klubu přes minimalistickou prezentaci textů až po propojení obou poloh.
