Markéta Slaná
Celé zasazení filmu je situováno do prostoru Vrchního soudu v Praze, který se stává pomyslnou stagí pro zkoumání symptomů současného kulturního neklidu. Soudní síň sama o sobě symbolizuje dynamické prostory, které zahrnují silné mezilidské a společenské dynamiky a vyznačují se jasnou hierarchií moci. Prostor je okupován čtyřmi performery, kteří vykonávají gesta jako šepot, příprava na řeč, přísaha, či snaha neúspěšně posouvat rigidní architekturu. Protagonisté jakoby byly aktéry a zároveň pozorovateli, pomyslná NPCs, která uvízla v soudní síni, co se neustále připravují na projev a vyprávění, k němuž ale nikdy nedojde. Vlna neoliberalismu vedla k erozi historického vědomí, rozostřila hranice mezi minulostí, přítomností a budoucností, a zanechala nás ve stavu zmatku a estetického chaosu. Pronásledují nás ztracené budoucnosti, které byly slíbeny, ale nikdy nepřišly. Co tedy zůstane, když historicita zmizí? Je to vibe. Je na čase nemít žádný program, je čas prostě jen vibovat. vibe je to, co zůstává, když všechno ostatní už zmizelo. Video čerpá inspiraci z kolektivních zkušeností, internetové kultury, sdílených deníků, vlastní choreografické praxe, principů disciplinace i emocionálního vyjádření. Cílem práce je vytvořit komplexní lyrickou situaci, která zkoumá osobní zranitelnost a zároveň zobrazuje bizarní situace jako prostředek k pochopení aktivních vztahů a společenských hranic.
