Kurátorská koncepce celoročního cyklu výstav v Galerii Kontext v roce 2021 od Barbory Trnkové, bude zaměřena na softwarové umění, speciálně na webové a mobilní aplikace. V současné době pozorujeme extenzivní vývoj nejrůznějších aplikací, které pokrývají různorodé potřeby a oblasti života západního člověka. Existují ale také aplikace, které vytvářejí umělci. Jejich účelem a obsahem je umělecký zážitek, autorské sdělení. App art reaguje na přítomnost elektronických přístrojů v našich životech a na uživatelskou roli, v níž se ocitáme. Jakkoliv se zdá, že jde o umění, které nemusí nutně dostávat prostor v galerijní instituci, uvedením těchto děl v galerii vzniká kontext, díky kterému mohou být zhodnocena ve vztahu k aktuální pozici, kdy je již každý autorem – fotografem, performerem, hercem, režisérem a producentem dat. V kontextu vizuálního umění lze na tato díla pohlížet jako na obrat od tvorby fotografií, směrem k vytváření fotoaparátů.
Celoroční cyklus výstav App Art v galerii Kontext se věnuje způsobům, jak je sdílená uživatelská zkušenost s mobilními aplikacemi reflektována ve tvorbě aplikací s uměleckým obsahem. Aktuální výstava se blíže zabývá textovou složkou aplikací, která je přítomná hned na několika úrovních.
Od textů s obsahem určeným uživateli, přes texty spojené s ovládáním aplikace, až po ty, které jsou běžnému uživateli skryté, určené ke komunikaci aplikace se sítěmi a dalšími programy.
Dílo Obvia Gaude dvojice Ľubomíra Panáka & Zuzany Husárové je autorskou, velmi osobní, senzuální remediací poetického textu z období baroka do podoby mobilní aplikace.
The Bots of New York, facebookový bot autora/autorů Botmin, zpracovává a paroduje slavný projekt The Humans of New York prostřednictvím neuronové sítě. A aplikace Nomin Andrease Gajdošíka tematizuje další textovou úroveň aplikací, návštěvníci si mohou prostřednictvím jeho díla odeslat doporučující email z adresy některého ze slavných kurátorů a získat tak pro sebe, nebo pro někoho jiného, obtížně dostupnou výstavní příležitost. Zmíněné přístupy obsahově provazuje aplikace Obscure motif, která zachycuje poetiku hlášek otravných vyskakovacích oken, kombinuje ji s prohledáváním osobních dat a naší nutkavou potřebou hledat zkratky v porozumění si, ať už například věštěním z ruky, nebo z mobilů v ruce.
I druhá výstava z cyklu App Art se zaměřuje na uživatelskou zkušenost, kterou díky používání mobilních technologií sdílíme. Jedním z fenoménů této zkušenosti je tzv. selfie, autoportrét pořízený mobilním zařízením. V rámci výstavního cyklu se na současné technologie – aplikace a weby – díváme jako na modifikace fotoaparátu. Nevystavujeme primárně obrazy, zaměřujeme se zde na stroje k jejich produkci. Na první výstavě Send Me to Endless Happy Warning jsme vedle dalších představili kontroverzní aplikaci S.M.T.H. Petra Svárovského, kde portrét vzniká tím, že se uživatelé aplikace S.M.T.H. natáčejí při jejím používání a záznamy sdílejí na sítích. Nyní se výstava zaměřuje na výběr děl, která zpracovávají přímo motiv tváře, jejíž jedinečnost považujeme za součást naší identity – identity, kterou jsme možná už zčásti prodali. Darius Kazemi poskytuje jednoduchý nástroj na výrobu lidí: Pouhým kliknutím vyportrétujeme neexistujícího člověka. Výstupy má na svědomí neuronová síť na základě datasetu skutečných lidí, kteří zpravidla nejsou srozuměni s tím, že jejich fotografie byly do datasetu zařazeny. Další vystavenou prací je Strange Attractions, kde Lenka Hámošová přerušila proces učící se sítě dříve, než byl završen, aby odkryla znepokojivou vizualitu snahy výpočtů „nahmátnout“ lidskou podobu. A trojice autorů Blast Theory (Matt Adams, Ju Row Farr, Nick Tandavanitj) vytvořila koučku Karen, která by na vás měla pár osobních otázek.
Výchozím záměrem výstavy Alotrium není dokumentace, ale rozšíření performance art: osvětlení jejích východisek, manifestů a motivací. Cílem kurátorů bylo prostřednictvím výstavy zpřístupnit to, co bychom mohli nazvat teorií praxe. Existují festivaly, performance art se vyučuje na vysokých uměleckých školách, v posledních letech se rozmáhá zvýšený zájem o reflexi její historické dokumentace. Co ovšem chybí, je objasnění kontextu, pohyb v rozšířeném poli významů, hledání souvislostí směrem k antropologii, etnografii, performance studies. Výstavu lze dělit do dvou významových okruhů. První glosuje osobní přístupy vystavujících umělců. Reflektuje důvody a manifesty, ve kterých osvětlují svou práci a poodhaluje tak svět za závěsy, utajené a jinak nečitelné motivace. Druhý okruh se zabývá performance ve vztahu k uměleckému vzdělávání a jako základní charakteristikou komunikace. Výstava je již třetí prezentací dlouhodobého projektu Expanded Performance, který se zabývá performance art v rozšířeném kontextu uměleckých a mimo uměleckých významů.
