Další výstava z cyklu Jádra & Tvary představí Galerii pana Šťovíčka. Vedle hlavního tématu cyklu, jímž je fenomén brněnských nezávislých vitrínkových galerií, otevře tento díl hned několik dílčích podtémat, která však svým významem původní téma pravděpodobně přesahují.
Jádro byla miniaturní galerie, k jejíž realizaci se v roce 2012 spojily umělkyně a tou dobou také spolubydlící Katarína Hládeková a Marie Štindlová. Galerii si otevřely přímo ve vlastním bytě. Na způsobu, jakým galerii provozovaly, se znatelně projevovala předchozí zkušenost obou umělkyň s vedením nezávislé diy galerie a také poučený vhled do běžného fungování tehdy kulminujícího vitrínkového trendu.
Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu.
Galerie Vak se nacházela, nebo možná ve stavu určité hibernace stále ještě nachází, ve sportovní brašně její zakladatelky a první kurátorky Anety Willertové. Podobně jako u jiných netradičně koncipovaných galerií stála i za jejím založením snaha opustit exkluzivní prostředí standardního galerijního formátu a přiblížit se nepoučenému diváku. V tomto případě šlo o vykročení nejenom symbolické – vak totiž vedle prostoru pro prezentaci současného umění nadále plnil i svoji původní funkci a jeho majitelka ho s sebou nosila například na tréninky thai boxu nebo jiná cvičení. Výstavy ve Vaku byly většinou situovány do menší přihrádky s průhlednou fólií, původně asi zamýšlené jako prostor pro kartičku s kontaktními údaji majitele zavazadla pro případ jeho ztráty.
Také formát vernisáží respektoval mobilní charakter Vaku. Každá výstava byla představena na speciálním místě, jehož výběr měl na starost sám vystavující umělec nebo umělkyně. Každá jednotlivá vernisáž tak byla zážitkem vytržení sama o sobě, kdy pozvaní hosté (pozvánky na vernisáže Vaku chodily zásadně e-mailem a rezignovaly na možnosti sociálních sítí) museli nejprve absolvovat cestu na ohlášené místo, tam je pak čekal (performativní) umělecký zážitek.
Galerie Vak se nacházela ve sportovní brašně její zakladatelky Anety Willertové. Ta se rozhodla reflektovat svoji aktuální životní situaci a tak pro zpracování tematické výstavy v Kontextu oslovila dvojčata Danielu a Denisu Ponomarevovy, které výklenky symetricky propojily Vakem do tvaru jediného mateřského organismu se dvěma plody. Výstava Capsula je poslední výroční zastávkou projektu Jádra & Tvary.
