Zdá se, že základní vlastností reality je čas od času nás prověřit a změnit styl hry. Narušení dosavadních pravidel je dáno jak technologickými proměnami platformy sociálních interakcí, tak mediálně intenzivními vnějšími tlaky. Na místě je „technorealismus“. Současná informační a technologická akcelerace společnosti vyvolává potřebu nové identity, ale i stability. Momenty dezorientace, kdy smysly a hledání významu běží na vyšší obrátky a záložní motory se zapínají, otevírají další kapitoly života. Dezorientace tak může účinkovat jako výjimečná příležitost ujasnit si vlastní pozice ve společenských strukturách a svůj vztah k světu. Tedy jako východisko ke znovuzískání orientace. Stav „perplex“ pak nepředstavuje selhání, ale podnět pro upgrade, či alespoň update.
Výstava Jiřího Suchánka (*1979) představí soubor objektů či systémů pracujících s tématy narušené stability, přehlcení smyslů a ztížené orientace v (mentálním) prostoru. Dezorientaci zde způsobuje nápor vizuálních a fyzických podnětů, stejně jako ztráta stability zapříčiněná rozpadem či deformací platformy, po které se člověk dokáže automaticky a bezpečně pohybovat. Objekty pracují se syntézou světla, zvuku a pohybu. Převážně se jedná o elektronicky řízené systémy, které se v čase mění v rámci nastavených limitů daných konstrukcí, kódem a použitou technologií.
Nemají jednotné řídící centrum, ale jsou autonomní a veškeré souzvuky a souhry barev jsou dílem jejich asynchronního chodu. Autor dlouhodobě zkoumá expanzi hudby a zvuku do dalších (výtvarných) médií. Hledá způsoby komplexní multimediální kompozice obsahující jak výraznou zvukovou složku, světlo, barvu a prostor, tak i DIY technologický nosič, který pojímá jako výtvarný objekt a nikoliv jako technologii, jež se má ukrývat, či upozaďovat.
